Květina pro Boženku

Pozor, otevřeno v novém okně. PDFTiskEmail

V pondělí 30. dubna 2018 se uskutečnila 2. část projektu Kytička pro Boženku, který zaštiťovaly učitelky A. Navrátilová, A. Reliová a J. Kamiňska. V první části projektu, která proběhla na podzim, děti a jejich rodiče věnovali škole cibulky květin, které nám na jaře vykvetly a krásně zdobí venkovní prostory mezi správním a odborným pavilonem. Ve druhé části vybraní žáci téměř ze všech tříd školy vyjeli do Prahy, aby na Vyšehradském hřbitově položili kytičku z květin z našich nově vzniklých záhonků na hrob patronky naší školy Boženy Němcové.
Cesta do Prahy začala velmi brzy a 25 žáků se sešlo v 6.45 na zábřežském nádraží. Cesta uběhla rychle a před 10. hodinou jsme už byli na Vyšehradě. Pro spoustu žáků to byla první návštěva tohoto památného místa. Žáci dostali pracovní listy, na nichž si poznačovali významné budovy a objekty, které jsme na cestě k hřbitovu míjeli. Dozvěděli se, že existovala Popelka Biliánová, jak vypadá románská rotunda, že čtyři sousoší v parku znázorňující slavné postavy z českých pověstí zdobila před válkou Palackého most a že krásný gotický chrám vévodící Vyšehradu je zasvěcen sv. Petru a Pavlovi. 
Potom už byl čas položit květiny na hrob Boženy Němcové. Paní učitelka Reliová u hrobu přečetla některé zajímavosti ze života „naší“ spisovatelky a děti si uvědomily, že přestože kniha Babička působí až idylicky, život jedné z našich nejslavnějších spisovatelek zdaleka tak idylický nebyl. 
Po krátkém zamyšlení se děti pustily do úkolů, které je čekaly na dalším pracovním listě: začaly hledat hroby význačných československých osobností, které byly vyznačeny na plánku. Podařilo se jím najít Slavín, hroby Jana Nerudy, Milady Horákové, Karla Čapka, Waldemara Matušky, Františka Hrubína, Bedřicha Smetany a mnoha dalších. Uvědomili si, že Vyšehrad je místo, kde odpočívají lidé, kteří hráli klíčovou roli v našich kulturně-politických dějinách. Hřbitov jsme opustili v pravé poledne, zrovna když zvony na vyšehradské bazilice začaly zvonit poledne…
Po tomto programu jsme sedli do trávy a dali si oběd z vlastních zásob. Trochu jsme si odpočinuli, protože nás čekala ještě dlouhá cesta k vlaku, která vedla dolů a po nábřeží Vltavy. Minuli jsme Tančící dům, Národní divadlo a na Národní třídě si dali výtečnou zmrzlinu, která podle některých byla nejlepší na světě. Ti, co stále doufali v návštěvu McDonaldu nebo KFC, tak dostali alespoň nějakou náplast na zlomené srdce . Přes Václavské náměstí jsme ve zrychleném tempu domašírovali k vlakovému nádraží, kde jsme ještě stihli půlhodinový rozchod, než jsme v 16.00 nasedli do vlaku. A tam jsme „ odpadli“. 
Výlet se vydařil – počasí bylo báječné, i když nám vítr na vyšehradské skále pořádně pocuchal účesy, dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí a vzdali hold ženě, která se i přes nepřízeň osudu dokázala probít do srdcí a myslí mnoha generací čtenářů. A příští rok možná stihneme i ten McDonald ;-D
Děkuji tímto oběma Alžbětám – Navrátilové a Reliové – za to, že mému nápadu dokázaly vtisknout tak krásnou a pozoruhodnou podobu. A dětem za to, že sdílely naše nadšení a pomohly nám nápady zrealizovat. Velký dík patří jak těm, kteří přinesli cibulky, tak těm, kteří s námi cupitali po Vyšehradě a Prahou a chovaly se naprosto vzorně.