Turistický kurz - Javornicko 15.-18.6.2016

Pozor, otevřeno v novém okně. PDFTiskEmail

Rok se s rokem sešel a my jsme vyrazili na 2. ročník turistického putování po severních krajích naší země, kterého se účastní zájemci z řad žáků 6.- 9. ročníku. 
No, letos už to byla masovka na hraně, sešlo se vás 24! Během čtyřdenní putování tak naši mladí turisti namířili své kroky do oblasti Javornicka a hor zvaných Rychlebské. Specialitou akce byla skutečnost, že část jsme šli „natěžko“, kdy si veškeré vybavení nesli účastníci sebou. Ale klobouk dolů, všichni to v pohodě zvládli!
Kurz jsme zahájili autobusovým přesunem na sever, cílem byla tělocvična ve Vápenné, náš basecamp. Ona totiž předpověď počasí na středu neslibovala nic pěkného, takže jsme trochu změnili plány a po uložení batohů vyrazili do krásného okolí vesnice. Prvním cílem byl známý lom „Biskupák“, kde to někteří nevydrželi a vrhli se do průzračné, ale chladnější vody. Další cesta byla dobrodružstvím, k lomu na Žulovém vrchu (Brankope) jsme si to namířili přímo nahoru, žádné obcházení, pěkně kolmo na vrstevnice! Ale průchod mini skalním bludištěm či pěkné výhledy byly odměnou za náročnější výstup. Lom na kopci jsme navštívili už loni, ale pro většinu kurzu byl novým poznáním. První kapky deště nás zde informovaly o skutečnosti, že předpověď se asi naplní a my zmokneme. No, prvnímu ataku jsme odolali díky přístřešku od myslivců, dalšímu těsně před jeskyněmi Na Pomezí už nikoliv. Nevadilo, návštěva podzemních prostor byla nádherným zážitkem, všichni si sáhli na pověstné srdce a snad si i něco přáli… Po přesunu vlakem do Vápenné už mohl naplno vypuknout odpočinkový podvečer, kdy jsme sušili, odpočívali, mnozí zkoušeli ukuchtit své první kulinářské speciality a tak jako vždy, naplno se rozjeli míčové hry.
Ve čtvrtek ráno jsme si sbalili batožinu a za krásného počasí už „natěžko“ vyrazili dobýt vrcholky Rychlebských hor. Prvním cílem byly známé Nýznerovské vodopády, některé z vás jsem strhl a společně jsme si tak vyzkoušeli osvěžující koupel v krásné scenerii. Pokračovali jsme dál k nejtěžší části dne – stoupání do sedla Peklo. No, byla to fuška, což? Já to věděl, vy to už víte… Rozdíl v čase příchodu první a poslední skupinky byl na kopci hodinový, ale to nevadilo, hlavně jsme to všichni (!) zvládli. Polední pauza a svačinka v borůvčí na Břidličném tak byla více než zasloužená. A pak přišly pravé Rychlebky! Hřebenovka přímo po hranici, cestička v borůvčí, no krása. Vrchol Špičáku už je opravdu zarostlý, škoda, výhledy z něj byly vždy suprovní. U chaty pod ním jsme si trochu odpočinuli, nabrali vodu a zamířili k cíli dnešního putování – zaniklé vesnici Hraničky. Na objednávku nám i posekali louku, takže stavění stanů byla pohoda, tedy až na to, že někteří ten svůj příbytek stavěli asi poprvé. Unikátem všech ročníků turisťáku byl ovšem stan šesťaček Klára a Páji, které s pomocí kluků vykouzlili takříkajíc turistický hotel. Kdyby nám to holky řekli, tak jsme nemuseli nosit naše stany! Nu což, stalo se a nutno podotknout, že v noci byli za jejich Bighouse kluci z osmé docela rádi… Ono se večer totiž docela dost rozfoukalo a především došlo opět na kapky, takže jsem i já zbaběle z podširáku prchl do stanu. 
Páteční ráno bylo opět slunečné, ale než jsme si v tom větru sbalili, přišly mraky a začalo pršet. Tu první přeháňku jsme přečkali pod stromy, pak to vypadalo nadějně a my vyrazili přes Hraničky směrem na Javorník. No, ale pak to přišlo! Takový slejvák jsem už dlouho nezažil, bylo to opravdu výživné. Ale musím vás pochválit, šlapali jste bez remcání a těch pár kilometrů v dešti, byť úplně mokří, jste zvládli. Pak naštěstí přestalo pršet a vykouklo i sluníčko, takže zbývající kilometry přes zříceninu hradu Rychleby či Čertovy kazatelny už byly v pohodě. V Javorníku jsme se všichni sešli na náměstí a dopřáli si zasloužený odpočinek, samozřejmě spojený s doplněním kalorií v místních restauracích a obchodech. A opět došlo k změnám plánu, z původního spaní na lomu sešlo, fakt jste byli promočení, takže nás vláček kolejáček vyplivl na známém nádraží ve Vápenné a my se uchýlili opět do místní tělocvičny. Jo, jak je dobré mít kamarády na správným místech! Samozřejmě jsme využili velkoplošné projekce v místním kulturáku a mnozí z nás zamířili sledovat utkání ME v fotbale mezi námi a Chorvatskem, no když už dnes znám výsledek našeho vystoupení, ale za posledním 20 minut to stálo.
Sobotní ráno bylo nádherné, plán byl tak úplně jasný – jdeme po okolních zatopených lomech! První naše kroky zamířili na známý lom Vycpálek, ale koupačku jsme si nechali až na zřejmě nejznámější (a taky asi nejkrásnější) místní lom – na Rampu. No, krása. Plavání, mnozí z vás si i skočili, však fotky a video vypoví víc. Po bývalé železniční trati jsme došli (s odbočkou přes další z lomů) až k Žulové, kde nás čekal poslední cíl dnešního putování – lom Grantz. Pak už jenom procházka do Vápenné, sbalení věcí a mohli jsme zahájit přesun domů. V Zábřehu ještě poslední foto u pana Welzla, však jsme jeho pokračovatelé, no a pak si vás rozebrali vaši blízcí a odvezli vás domů k plným stolům a měkkým peřinám.
A co závěrem? Za čtyři dny jsme nachodili cca 50 km a viděli mnoho krásného. Snad jsem tak splnil svůj slib, že všem ukážu to hezké na Javornicku a nakouknu s vámi do nejopuštěnějších hor naší země.
Díky všem za účast, byli jste výborná parta a byl jsem tam s vámi rád! Děkuji taktéž za skvělý doprovod paní učitelce Bětce Navrátilové. A pevně věřím, že se opět za rok potkáme!

Jaroslav Vít, vedoucí expedice


P.S.: Kompletní fotogalerii a videoklip z akce (zatím ve výrobě) najdete v odkazech na kanály na mých školních stránkách (Boženka→Učitelé→Vít→fotogalerie,videogalerie)